Kdo chce mít peníze, měl by si je vydělat. Samozřejmě pomineme-li lidi, kterým v tom zrovna brání vysoký nebo nízký věk, zdravotní stav nebo dočasná nezaměstnanost. Každý, kdo je toho schopen, by si měl najít vhodnou práci, v té si potřebné peníze vydělat a z toho, co si vydělá, také žít.
Platit by to mělo pro všechny. A samozřejmě v první řadě pro soukromé podnikatele. Protože zejména pro ně je charakteristické, že odvádějí společnosti největší díl ze svých příjmů a na pomoc od státu se naopak spoléhat nemohou, takže kdyby si nevydělali, nebudou mít z čeho žít a čím financovat chod svých firem.
Jenže podnikání je přece jenom nejistá branže. Nikdo tu nezaručuje, že podnikatelé vždycky najdou tolik zákazníků, kolik potřebují, a že od těchto dostanou za to nabízené tolik peněz, aby se z toho dalo žít a pokračovat v dotyčném podnikání. To vše si tu musí oni soukromníci zajistit výlučně sami.
A když se někdy stane, že podnikatel nemá tolik dostatečně platících zákazníků, kolik jich potřebuje, aby se mu jeho činnost vyplácela? Co když podnikateli jeho aktivity nevynášejí dost? Pak se to musí zkusit vyřešit nějak jinak. Třeba tak, že si někdo takový půjčí na překonání složité situace peníze od nějakého finančního ústavu.
Což nemusí být špatný nápad. Někdy to opravdu jinak nejde a bylo by smutné, kdyby někdo jenom kvůli dočasnému výpadku příjmů o svoje živobytí přišel. Ovšem potřebuje-li si soukromý podnikatel půjčit, musí sehnat půjčku, která ho uspokojí ve všech ohledech. Která pro něj bude dosažitelná, finančně výhodná a provázená takovým splácením, které se dá snadno zvládnout. A to je často hypotéka bez registru. U té totiž není nutností mít velké příjmy, skvělé daňové přiznání a neméně dokonalé registry dlužníků. Tady stačí mít jenom nemovitost použitelnou jako záruka splácení. A to přece není nesplnitelný požadavek. To mnozí podnikatelé zvládnou.