Každá firma má kromě práv také určité povinnosti. Ty jsou obvykle dané zákonem, a pokud je nedodrží, přijde postih, obvykle ve formě pokuty. O mnoha z nich veřejnost dobře ví, jiné jsou méně známé, avšak stejně důležité. Sem patří i společenská odpovědnost firem. Jednoduše řečeno jde o to, že podniky, ať už se nám to líbí nebo ne, mají velký vliv na své zákazníky. To je koneckonců také jedním ze základů marketingu. Přesvědčují je o tom, co je pro ně dobré a co by si měli koupit.
To však také znamená alespoň částečnou odpovědnost za následky svého chování. Lidé jsou totiž poměrně snadno ovlivnitelní, a i když by se chtělo říci, že máme svůj rozum a dokážeme rozeznat to, co je nebezpečné, když to vidíme, není tomu tak. Ve skutečnosti jsme všichni velmi náchylní k různým přesvědčovacím technikám, využívaných v marketingu.
Je pak jasné, že v některých případech nemusí být následky zrovna dobré. A zde právě přichází ke slovu společenská odpovědnost. Firmy mají povinnost ukazovat ve svých marketingových kampaních pouze takové věci, které nijak nemohou škodit. V případě, že by tomu tak nebylo, vystavují se riziku velmi tučné pokuty.
Proto například v reklamě neuvidíte dítě nebo teenagera s cigaretou. U nás je kouření dětí a mladistvých zakázáno, stejně jako jeho propagace. Pokud by totiž takovou reklamu viděly děti, mohly by ji chtít napodobit, a to i v případě, že by se jednalo například o reklamu na prací prostředek.
Stejně tak by tomu bylo i v případě, že by bylo v propagačních materiálech podporováno odhazování odpadků na ulici. Také proto dnes většina firem propaguje třídění odpadu – výchova občanů je součástí jejich společenské odpovědnosti. Bohužel, právě toto pravidlo není ve skutečnosti příliš dodržováno. Je to především proto, že může být v některých případech poměrně subjektivní. Naštěstí se jej většina podniků alespoň v těch nejdůležitějších, nesporných bodech drží.